S odcházejícím létem ubývá slunce a počasí je stále vlhčí. Suché chodníčky, které byly vyšlapané v trávě se postupně začnou měnit na blátivé pruhy a nepotřebují mnoho, aby se změnily na brázdy zařezané do terénu. Pokud stojíte před výzvou pustit se do
budování cestiček a chodníků, máme pro vás několik tipů, jak na to.
Zatímco někteří z nás se potřebují zbavit bláta lepícího se na boty, jiní hledají způsob, jak konečně dodat zahrádce a dvorku správnou tvář. Výběr řešení závisí na tom, jak hluboko máte do peněženky a jak moc chcete zasáhnout do přirozeného prostředí kolem sebe. Materiálů se nabízí několik.
Sláma
Nic není při budování chodníčků v zahradě levnější než sláma, kterou pálí hospodaří na polích. V zemině zadržuje vláhu, nelepí se na boty, brání přerůstání plevele a její dlouhá stébla se po sešlápání převáží natolik, že ji po okolí nerozveje ani ten nejsilnější vítr.
Zpočátku žlutá, později nahnědlá ladí s okolím a pokud se po několika měsících rozloží, přemění se na kompost, který dodá zemině potřebné živiny. Zatímco v průběhu roku lze chodníčky nastýlat opakovaně, při podzimním rývání zahrady se ztratí navěky.
Máte-li na výběr, vždy sáhněte po té pšeničné. Je méně nasákavá než ječná ao poznání robustnější než ovesná. Použít lze i seno z travin, kůru ze stromů nebo piliny ze truhlářské dílny, či pily. Nikdy to už ale nebude ono.
Dřevo
Pokud je dřevo lokálně dostupnou surovinou, nic nestojí v cestě tomu, abyste jej použili při svých projektech. Obzvláště pokud jej používáte jako palivo na topení a je ho nadostač. Čím lépe jej však ochráníte před kontaktem se zeminou, tím déle vydrží.
K tomu nejlépe poslouží podsyp z písku, štěrku či drceného lomového kamene, které zafungují jako drenáž. Budou odvádět srážkovou vodu a poslouží jako bariéra proti přestupu organismů. Přesto se však zub času na dřevní hmotě podepíše poměrně rychle. Bez ohledu na to, zda sáhnete po měkkém dřevě z jehličnanů nebo husté dřevní hmotě z některých listnatých dřevin.
Ploché nášlapné koláče, půlkuláče zapuštěné do hlíny tvořící cestičky či široké chodníky s podsypem z kameniva mají jedinečnou venkovskou atmosféru. Pokud vám však nevadí dotek města a průmyslu, použít lze i vyřazené železniční pražce či telegrafní sloupy, které odolají nejen vodě, ale i trusu hospodářských zvířat. Pozor však na povrch, který se ve vlhku a stínu může změnit na kluzký. Tam pomůže jeho zdrsnění před osazením.
Skály
Ploché skály ze starých zídek, hospodářských budov, lomů či ty, které odkrylo budování silnic v lesním porostu za obcí, jsou trvanlivým materiálem pro všestranné použití. Nejednou jsou nabízeny bezplatně za odvoz v inzertních novinách. Volně osazené v trávníku se budou hodit jako nášlapné oázy, lze je však ukládat i vedle sebe, aby v členitém terénu vytvořily pěšinku, která sice není hladká a rovná, ale spolehlivá.
Trvanlivost osazení závisí na druhu půdy, jejich tloušťce a velikosti. Pokud je jejich plocha malá, podloží měkké a mokré, postupně budou cestovat do stran a ponořovat se do terénu, takže v deštivém počasí spočinou pod kaluží a chodníček bude stále více zvlněný. Pokud je však osadíte na kameninový podsyp, nebo se rozhodnete ukotvit je v betonovém lůžku a vyspárovat, svůj úkol budou plnit bez údržby podstatně déle.
Volba materiálu se vždy odvíjí od toho, co máte na dosah ruky. Pískovec, žula, rula či vápenec – na druhu horniny příliš nezáleží, jde jen o to, aby ladila s okolím. Pokud se však chcete pustit do takového projektu, počítejte s náročností na přepravu a manipulaci se skalami, které nejsou nejsnazší. Obzvlášť pokud se vám zalíbily ty největší kousky.
Kamínky
Ne vždy je důležité, aby byl povrch chodníčků zpevněný. Obzvlášť pokud je třeba jej vyhotovit v rekordním čase a bude sloužit pouze k občasnému procházení. Říční štěrk, drcený lomový kámen tříděný na frakce či kopaný písek může být vhodným materiálem, který vaši peněženku příliš nezatíží. Obzvlášť pokud po povodních zůstaly u vodních toků hromady naplavenin, se kterými si samospráva neví rady.
Aby se kamenivo v mělkých výkopech nemíchalo se zeminou, je vhodné jej oddělit geotextilií, která bude tvořit kontaktní bariéru. Zajistí, aby voda odcházela do půdy a zamezí tomu, aby se kamínky ztrácely v rozbláceném podkladu. Praktickým doplňkem jsou také obrubníky, které zabrání rozlézání kameniva do okolí.
Nevýhodou takových cestiček je, že dříve či později se do kameniva přimíchají nečistoty, které odstranit nelze. Lemování trávníku, který sečete každý víkend sekačkou, není příliš dobrou volbou.
Cihly a betonové tvárnice
Pamatujete si ještě na staré betonové kostky, které sloužily k budování zahradních chodníčků a kolejí před garáží? Pokud se poohlédnete v zahradním centru či stavebninách, zjistíte, že mají moderní následovníky, kteří se snaží upoutat nejen tvary, ale i barevnými provedeními a strukturami povrchu.
Nejčastěji jsou vyrobeny z pigmentovaného mrazuvzdorného betonu a očekávají stejné použití jako přírodní skály. Vyskládáte z nich chodníčky, nášlapné plochy, ba dokonce i terasy. Závisí jen na tom, kolik jste si vyčlenili peněz.
Možná najdete i levnější alternativy, které mají už něco za sebou. Staré, ostře pálené cihly odolají na rozdíl od obyčejných i mrznoucí vodě a přežijí více než první zimu. Při rekonstrukci silnic putují na skládky a recyklaci staré silniční obrubníky ak zahození nejsou u malých projektů ani asfaltové hmoty.
Vegetační tvárnice a zámková dlažba
Je možné chodit po travnatém porostu, aniž by se po dešti utopil v blátě? Pokud bude vyset ve vegetačních tvárnicích, snese zátěž, aniž by v nečase utrpěl. Zatímco stěny tvárnic jsou oporou při chůzi či přejezdu automobilem, v otvorech nerušeně roste vegetace.
Plastové tvárnice mají výhodu v tom, že porost tvoří většinu povrchu a tak v horkých měsících nevyžaduje speciální péči, aby nevyschl. Betonové tvárnice jsou houževnaté, svojí hmotou vytvářejí silnější vizuální vjem a svou funkci plní iv zimních měsících, kdy je betonový povrch oporou.
Pokládka obou vyžaduje dodržení technologických postupů předepsaných výrobcem. Nejen proto, aby podkladní vrstva zajistila jejich stabilní polohu, aby se pod zátěží postupně neutápaly, ale také aby nepraskaly, nelámaly se a travnatý porost měl vhodné podmínky pro přežití.
Obvykle se osazují do lůžka z vibrovaného kameniva s předepsanou hloubkou a složením frakcí. Zatímco pro pěší chodníčky lze použít do podkladu tříděný štěrk, počítá-li se zátěží automobilem, používá se většinou ostrohranné kamenivo, které se po upěchování uzamkne do kompaktní vrstvy, která pod tlakem nepracuje.
Zámková dlažba naopak zakrývá celý povrch chodníčků a přes spáry a drenáž odvádí srážkovou vodu. I když je možné s potřebnou výbavou a zkušenostmi položit ji svépomocí, většinou za realizací stojí firmy, které se postarají o to, aby byl povrch co nejrovnější a okraje co nejpevnější.
A co beton?
Ani betonové stezky nevycházejí z módy, obzvláště tvoří-li příslušenství ke stavbám. Jejich výhodou je trvanlivost, možnost překrytí dlažbou různých vzorů a jednoduchost realizace. Tak jako před lety, i dnes stačí výkop obšalovat prkny a zalít betonem. Namísto míchačky, palety cementu a kopy štěrku ve dvoře však stačí zatelefonovat do nejbližší betonárky.
